Sam Deltour - Antarctic

Tak konečně se start naší 100-denní výpravy přiblížil na dohled. Čeká nás 6000 km perfektního zadobočního kurzu na největrnějším světadílu planety – Antarktidě.

Stále nemohu uvěřit tomu, že uplynul jen rok od chvíle, kdy mě Dixie Dansercoer přizval do své expedice. Pořád si jasně pamatuju okamžik, kdy potvrdil moji účast. Bylo mi 12, když jsem pod vlivem četby o závodu k jižnímu pólu mezi Amundsenem a Scottem v roce 1911 začal snít o průzkumu polárních krajin. A snil jsem i o uskutečnění něčeho podobného na stejném kontinentu o 100 let později. Takže nabídku na spoluúčast v téhle expedici prostě nešlo odmítnout. A také se mi nechtělo být zcela osamoceným nadšencem v podmínkách antarktické náhorní plošiny, kdy teplota často klesá pod -50 C.

Jak se má člověk připravit na dobrodružství, jako je tohle? Pro mě to byly tři samostatné fáze: získat fyzičku, opatřit si vhodné vybavení a připravit se mentálně na takhle dlouhou a osamocenou expedici.

Připravit se fyzicky byla možná ta nejlehčí část. Začal jsem s trénováním vytrvalosti, hodně běhání a jízdy na kole. Před půlrokem jsme začali i s přidáváním tréninku síly na získání svalové hmoty. Ta vytvoří přirozenou ochranu kolem kloubů a sníží riziko zranění. Kila navíc nám také dodají energii. K tomu všemu jsem se snažil být co nejvíce na vodě a kitovat. Strávit více než 6 hodin denně na vodě několik dnů po sobě bylo pro mě sice výzvou, ale teprve uhýbání před vlnami a pokusy o triky, když je člověk unavený, se ukázalo jako výborné cvičení pro to, abych zůstal ostražitý v situacích, kdy budeme muset navigovat v komplikovaných oblastech erodovaného sněhu. Antarktická náhorní plošina není perfektně rovná. Všudypřítomný vítr tvaruje terén do podoby tvrdých upěchovaných hřebenů vysokých až 1m. Rusky se jim říká „sastrugi“. Ty se mohou pro snowkitera stát vážnou překážkou. V dobrých podmínkách můžeme denně jet 20 a více hodin. V minulosti ujel Dixie za jeden den 260 km. Myslím, že s našimi kity od Ozonu můžeme v perfektních podmínkách ujet i více.

Výběr vybavení byl dlouhý a nekonečný proces. Některé věci můžete koupit v obchodech, jiné byly objednány na druhém konci světa a některé speciálně navržené jen pro tuhle expedici. Mít ten správný vercajk je na téhle expedici životně důležité. To, že máte vybavení, kterému můžete věřit, dodává duševní rovnováhu. Jsem opravdu vděčný za naši sadu Ozone kitů. Ozone mě nikdy nenechal na holičkách. Ať již za lehkého vánku nebo v šílené bouři, na vodě nebo na ledu. Jsem si jist, že naše Yakuzy 14m a 9m, Frenzy 11m a Access 6m nám skvěle poslouží. Na našich kitech budeme stoprocentně závislí a budeme na nich zavěšeni minimálně 8 hodin denně. Proto jsme chtěli, aby se s kity snadno manipulovalo, aby byly uživatelsky přátelské, zkrátka aby všechno bylo co nejsnadnější v těch nesnadných povětrnostních a klimatických podmínkách, v nichž budeme muset fungovat.

V neposlední řadě tu byla mentální příprava pro expedici jako ta naše. Člověk analyzuje svoje silné i slabé stránky. Snažíte se předvídat možné chyby nebo problémy. Začnete se připravovat na osamělý, monotónní a stresující 100-denní pobyt na ledě. Řeknete sbohem těm, které milujete, a společné chvíle s rodinou a přáteli si užijete intenzivněji než obvykle. Emoce jsou silnější, když je člověk tam někde venku sám a vyčerpaný.

Kombinovat všechny popsané fáze přípravy s mým studiem medicíny nebylo vždy snadné. Vyžadovalo to spoustu kázně a byla to skutečná výzva udržet všechno v rovnováze. Myslím, že nic v životě není zadarmo. Úspěch se dostaví až po tvrdé práci. Ale propracovávat se k cíli a pak vidět, jak do sebe všechno zapadá, je nádherná zkušenost.

Minulý týden byl velmi rušný. Dolaďovali jsme poslední detaily a komunikovali s tiskem.

Za týden vyjedeme z Kapského města. 2. listopadu letíme do Antarktidy a 4. vyrazíme na ostro.

Nemůžu se dočkat 100 dnů kitingu v kuse! Ať nám přeje vítr!

Naši expedici můžete sledovat na webových stránkách: www.antarcticice.be