Princip a ovládání draka

Mnoho lidí vidí snowkitového draka jako malý padák, který je hnán větrem. Ačkoli to pro některé typy ježdění platí, tímto způsobem drak většinou nefunguje. Drak (kite)  pracuje spíše jako křídlo letadla nežli jako padák. Vztlak vytvářený drakem   je způsoben  prouděním vzduchu přes draka.

Vzduch proudící kolem draka  se rozděluje na přední hraně. Vzduch proudící nad drakem   je nucen proudit po delší dráze přes zahnutý horní povrch draka . Tím se zrychluje a ztrácí tlak. Snížený tlak vzduchu nad drakem vytváří podtlak. Vzduch pod drakem se pohybuje směrem k oblasti s podtlakem a snaží se tak o vyrovnání tlaků. Drak je nadnášen vertikálním pohybem vzduchu. Drak je tak vlastně "nasáván" směrem vzhůru. Tento efekt se také nazývá vztlak. Vztlak draka  je kolmý na proudění vzduchu jako u běžného draka,  a ne rovnoběžný, jako u padáku.

Výhodou draka  je, že je schopen letět kolmo na vítr a také mírně směrem proti větru. Při použití principu draka je možné jet kterýmkoli směrem, kromě přímo proti větru. Toto pásmo se nazývá "mrtvá zóna". Při pokusu jet v tomto směru se jezdec zastaví, nebo dokonce rozjede zpět. Při jízdě do místa, které je přímo proti větru, je třeba měnit směr jízdy ze strany na stranu. Tento způsob jízdy nazýváme křižování proti větru. 

Omezování výkonu u draka (de-power system):  
Výkon čtyřšňůrového draka  může být snížen zkrácením přední vodící šňůry (zmenšení úhlu náběhu) a zvýšen jejím prodloužením (zvětšení úhlu náběhu). Toto zkrácení nebo prodloužení přední vodící šňůry může být provedeno pomocí řídící hrazdy, nebo de-power systémem.

Obr. de-power - FLEXIFOIL

Nácvik řízení draka:
Před tím, než jezdec přejde na snowkitového draka, provádí nácvik s dvoušňůrovým nebo čtyřšňůrovým   cvičným  drakem. U malého snowkitového draka  (asi 2-3 m2 nebo menší) je pro trénink nejlepší rychlost větru kolem 4-7 ms (4-7 ms je rychlost, při kterém  je drak schopen dobře letět a vytvářet tah, avšak ne příliš velký).  Při tréninku by se  měly používat kratší šňůry v délce asi  20 m. Jezdec by měl zvládnout níže uvedené kroky (před tréninkem s snowkitovým drakem si jezdec musí přečíst bezpečnostní pokynya plně jim porozumět):
1. Otočit drak doleva. 
2. Otočit drak doprava. 
3. Vést draka po trajektorii ve tvaru číslice 8 na levé straně větrného okna (číslice 8 je šikmo pod úhlem 45 stupňů, horní část je v kulminačním bodě a spodní část je na levém okraji). 
4. Vést draka po trajektorii ve tvaru číslice 8 na pravé straně větrného okna (číslice 8 je šikmo pod úhlem 45 stupňů, horní část je v kulminačním bodě a spodní část je na pravém okraji). 
5. Vést draka po trajektorii ve tvaru sinusoidy (nahoru, dolů, nahoru, dolů atd.) při současném běhu doleva.
6. Vést draka po trajektorii ve tvaru sinusoidy při současném běhu doprava. 
7. Ponechat draka, aby se vznášelo na levém okraji větrného okna pod úhlem 45 stupňů vertikálně při současném běhu doleva. 
8. Ponechat draka, aby se vznášelo na pravém okraji větrného okna pod úhlem 45 stupňů vertikálně při současném běhu doprava. 
9. Leh/sed na zemi s drakem vznášejícím se v kulminačním bodě. Navedení draka  do strmého sestupného letu směrem doleva a použití draka  k nadzvednutí těla do polohy vsedě. 
10. Leh/sed na zemi s drakem vznášejícím se v kulminačním bodě. Navedení draka  do strmého sestupného letu směrem doprava a použití draka k nadzvednutí těla do polohy vsedě. 
 
Nácvik použití draka  k nadzvednutí těla do polohy vsedě:
Tyto kroky musí jezdec opakovat tak dlouho, dokud  není schopen provádět je bez vizuální kontroly draka  
V této fázi je vhodná doba na to, aby jezdec začal trénovat se svým trapézovým systémem a vyzkoušel  automatický bezpečnostní uvolňovací mechanismus spojený se systémem řídícím. Pouze nesmí zapomenout na to, že s malým snowkitovým drakem (asi 3 m2 nebo menším) by měl trénink provádět ve větru s rychlostí nižší než 3 ms:
1. Jezdec se zahákne do úvazku (power loop) a snaží se řídit drak pouze levou rukou, kterou drží hrazdu (nebo levou rukojeť u čtyřšňůrového komorového draka). 
2. Jezdec se zahákne do úvazku (power loop) a snaží se řídit drak pouze pravou rukou, kterou drží hrazdu (nebo pravou rukojeť u čtyřšňůrového komorového draka ). 

Směry jízdy v závislosti na větru

Obr. Řízení draka  po „oblouku duhy“

Uprostřed "duhy" je drak nejvýše. Polohy se popisují pomocí čísel, která odpovídají číslům na pomyslném ciferníku hodin. Nejvyšší bod duhy odpovídá 12 hodinám. Bod vlevo, kde se duha dotýká vodní hladiny, odpovídá 9 hodinám a stejný bod vpravo 3 hodinám. Při pohybu směrem ke 12 hodinám drak stoupá a při pohybu směrem od 12 hodin drak klesá. Pokud je drak přesně nad hlavou na 12 hodinách, nachází se v neutrální zóně.

Obr. Hodiny větrného okna, funkční zóny

Neutrální zóna má nejmenší výkon a používá se pro odpočinek, omezení výkonu a nové odstartování z vody. Drak má stále výkon, avšak je nasměrováno vzhůru. Pokud je drak v neutrální poloze nestabilní, může to znamenat, že je vítr  nárazový, přichází v poryvech, nebo že je drak nesprávně vyladěn. V těchto případech může drak přepadnout na návětrnou stranu za jezdce a snést se na zem. Tomu lze zabránit fixováním draka v poloze blízké, ale nedosahující 12 hodin.
Na ciferníku se nacházejí dvě funkční power zóny, jedna vlevo mezi 10 a 11 hodinami a druhá vpravo mezi 1 a 2 hodinami. Při jízdě kolmo na vítr se drak umisťuje do této zóny, kde má největší výkon.

Obr. Větrné okno

Úhel náběhu:
Hlavním rysem čtyřšňůrového draka  je možnost změny úhlu náběhu (Angle of Attack – AOA) za letu. Úhel náběhu je úhel mezi směrem větru a předozadním profilem draka, což je přímá čára spojující náběžnou hranu a zadní okraj draka. Čím menší je úhel náběhu draka , tím menší výkon drak má. A naopak, čím větší je úhel náběhu, tím je výkon draka  vyšší. Může se ovšem stát, že jezdec draka příliš přitáhne - zavře. V tomto případě se drak může zastavit. Pokud je drak příliš povolený - vypuštěný, má tendenci přeletět  jezdce a zřítit se. 

Obr. Úhel náběhu

Zkušený jezdec může při jízdě mírně měnit úhel draka , aby vyrovnal jeho výkon při nárazech větru a momentech, kdy se vítr utiší. Tím se omezuje potřeba vodit drak v „osmičkách“ (pro zvýšení výkonu). Jakmile jezdec zrychlí, zdánlivý vítr  v křídle se zvyšuje. U čtyřšňůrových draků    může tedy jezdec toto zvýšení výkonu při vyšších rychlostech kompenzovat vypouštěním.

Obr. Obtékání draka větrem

Seřízení (trimming) draka:
Čtyřšňůrová hrazda má pro tento účel dvě  funkce. Power loop (také chicken loop) – úvazek -  a de-power. Jednoduše řečeno, de-power nastavuje výkon pro celkové podmínky, power loop nastavuje výkon při nárazech větru. čtyřšňůrové  drak se projevuje stejně jako dvoušňůrové, pokud je jezdec při jízdě odháknut, nebo je zaháknut do pevného trapézového úvazku (harness line) . U čtyřšňůrového draka  je možné při jízdě na pevné trapézové šňůře snížit výkon draka  zkrácením předních šňůr pomoví de-power systému. Tím se sníží úhel náběhu draka, protože se zkrátí přední šňůry. Pro zvýšení výkonu se musí přední šňůry zase prodloužit, aby se zvětšil úhel náběhu. Při normálním použití draka  jsou zapotřebí pouze malé úpravy na de-power systému.

Obr. Mechanismus řízení čtyřšňůrového draka

Obr. Zmenšení – depower (vlevo) a zvětšení (vpravo) AOA (úhlu náběhu) u 4  šňůrového draka

Něco o teorii větru:
Větrem označujeme pohybující se vzduch. Vítr je vytvářen v důsledku rozdílů tlaku a teploty vzduchu. Masa vzduchu o vysokém tlaku proudí směrem do oblastí s nízkým tlakem vzduchu a snaží se tak nastolit rovnováhu. Tyto vzduchové "buňky" mohou být od sebe vzdáleny stovky kilometrů a mohou způsobit pohyb vzduchu v celé oblasti. Čím větší je rozdíl tlaku, tím rychleji výměna vzduchu probíhá.

Na vítr mají také vliv místní geografické podmínky. Vzduch může proudit úzkým údolím, nebo překonávat horu. Tyto vlivy a další faktory ovlivňují povahu větru. Pokud vítr proudí přes překážky nebo okolo nich, dochází k víření a turbulencím. Překážka, jako například budova, může na návětrné straně (náběžný bod) narušit proudění větru až do výšky, která odpovídá trojnásobku výšky budovy, a na závětrné straně (větrný stín) až do vzdálenosti, která odpovídá sedminásobku výšky budovy. Jakmile vítr proudí přes budovu, vytváří mechanický vztlak. Tento jev je pro snowkitery obzvláště nebezpečný, protože mohou být vyneseni nad překážku a za ní sraženi dolů. Je proto nutné dávat na překážky a u nich se vytvářející turbulence pozor. Je třeba se vyhnout větrnému stínu na závětrné straně překážky, protože vířivý vítr startování a létání velmi ztěžuje a může být nebezpečný.   

Je možné si představit, že vítr je jakási řeka, v níž proudí vzduch od jednoho místa k druhému, a pokud člověk doplave doprostřed této řeky a počká, bude brzy odnesen po proudu. To je podstata plachtových sportů - neustálý boj proti tendenci větru hnát jezdce po větru. První směr, kterým se začátečník naučí jet, je kolmo k větru. Jízda proti větru vyžaduje zvládnutí jistých dovedností, kdežto jet po větru je mnohem jednodušší . Dobrý snowkiter obvykle startuje proti větru, aby měl snadný návrat domů na konci dne. Jízda proti větru se někdy nazývá "jízda nahoru" a jízda po větru se nazývá jízda „dolů" .             
Pokud se jezdec začne třást zimou, měl by přerušit jízdu, ohřát se a najíst se. Působením větru může dojít k podchlazení. Důsledkem této ztráty tělesné teploty je ztráta energie. Únava přichází rychleji a někdy dokonce velmi rychle, což může být nebezpečné při jízdě daleko od místa startu. Je nutné vyvarovat se podchlazení!

Ukazatelé větru:
Vítr se popisuje dvěma hlavními způsoby: podle směru a podle rychlosti. Směr větru znamená směr, ze kterého vítr vane, například vítr vanoucí od severu na jih se nazývá severní vítr nebo severák. Rychlost větru se měří nejčastěji v metrech za sekundu (ms). 

Existuje mnoho ukazatelů větru, které indikují jeho směr, a několik dalších, které hodnotí  jeho sílu. Zřejmé ukazatele směru větru jsou nejspolehlivější. Patří mezi ně třepotání vlajky, stoupání kouře pod určitým úhlem, odfouknutí listů a subjektivní pocit při působení větru na pokožku. Obličej je citlivý a je možné použít také starého triku s navlhčeným prstem. Stejně tak dlouhé suché vlasy jsou dobrým ukazatelem směru větru.  

Podle Ahrense (1991, 53) se rychlost větru a jeho síla  již určují hůře. Prostý rozum napovídá, že pokud vítr pohybuje těžšími předměty, je silný. Dobrý způsob, jak určit sílu větru je sledovat, jak vítr pohybuje stromy; slabý vítr - chvějí se malé lístečky, střední vítr - ohýbají se malé větévky, silný vítr  - houpá se celý strom a pokud strom spadne, jedná se o hurikán.

Síla větru: