Turecko 2012 poslední report

Den Sedmý

Stávání z postele je čím dál těžší,každý den ježdění se projevuje na únavě těla, ale jedno vykouknutí z okna a hned má člověk důvod vstát a jít jezdit.

Po včerejší večeři, a hlavně vyprávění Ludka kam až se s kitem dostal, je jasné, že dneska jedem na vrchol spotu za cestou.Vítr nám fouká skvělým směrem a síla je podstatně větší než dny předtím.Půjčuji si 10ku Mantu a s 10m/s v zádech odjíždím jako první od hotelu.

Dneska jsme se domluvili že pojedem všichni společně teda místní instukor Turek,Francouzi a My Češi.

Zahraniční skupina se vydala pěšky na druhou stranu cesty a já s Ludkěm a Liborem jedem kousek po větru na místo, kde se dá přeskočit cesta a kde končí dráty.Po přeskočení či přejití cesty nás čeká hodinové stoupání proti větru a do kopce.Prvních 150 vm mám za sebou a tak se ustavuju s kamerou a točím kluky, jak za mnou šplhají a tu krásu všude kolem.Oblačnost je zatím slabá, a tak je ještě dost slunce.Vše jak má být.Francouzi vedou druhou skupinu jiným žlebem k vrcholu a je na to krásný pohled.Užívám si každý okamžit cesty k vrcholu, i když je místy hodně náročná.Svahy jsou čím dál prudší a přibývá i skal.Po další půlhodině stoupání se mi ztrácí z dohledu francouská výprava a žel bohu i slunce a mí společníci.Díky prknu a točení jsem pomalejší než kluci na lyžích, a tak začínám pocitovat jak mi stoupá hladina adrenalinu v krvi.Mé očekávání, co se bude dít na vrcholu je velké,hlavou se mi honí spousta myšlenek a obavy z toho, zda se nezhorší viditelnost jsou velké.Ale zvědavost je silnější, a tak stoupám až k vrcholu.Těsně za hřebenem vidím kity od kluků, které jsem asi přehlídnul, když jsem točil kiteloopy na posledních metrech stoupání.Když se potkáme a vidíme tu krásu kolem jsme nadšení,hřeben, na který jsme se dostali není nijak zvlášt nebezpečný a my můžeme pokračovat v cestě dál na východ.Po překonaní dalšího hřebene se nám naskytne pohled na východní svahy a další sedlo, které má uprostřed obrovskou pyramidu, která je pocukrovaná prašanem a jen na vrcholu jí, jako čepice, obestupuje skála.Volíme cestu po hřebenu dál a v polovině začíname sestupovat směrem do zavětří Pyramidy, kde už svačí  Francouzi s Italama a jedním Turkem.Jako první mluvíme s Murphym, který se k nim přidal cestou a popisuje nám, že už lítali kolem pyramidy, a že ted mají v plánu vyjet na vrchol  a tam přistát kita a dát si dolů free ride.

Na chvilku jsme přistáli kity,dali si taky něco malého na zub a já si nachystal foták, že si to natočím.Kluci vyrazili směrem k patě pyramidy tak, že skočili kolem skaly a přistáli až dole a pak začali ze severovýchodní strany stoupat až k vrcholu.Vše jsem zdokumentoval a obzvášt si užil točení když vysvitlo slunce.Jeden Z francouzů přistal kita pod vrcholem, rychle ho zbalil a ten krátký kousek po skále vyběhl jako kamzík.Dolů si to dal po zavětrné straně a nakreslil si krásnou stopu do panenského svahu.Dole to střihnul zase zpátky na návětrnou stranu a po chvilce už zase stoupal s kitem směrem vzhůru po svahu.Murphy si sjel pyramidu s kitem v ruce a evidentně mu kite nijak nepřekážel.

Zbalil jsem si nadobíčko a přidal se ke klukům.S Ludkěm jsme měli jasný plán, zkusíme dojet co nejdál. Počasí už sice nebylo ideální ,díky mrakům se zhoršila viditelnost, ale pořád dobře foukalo a tak jsme se vydali na cestu proti větru co nejseverněji to jen půjde.Tuto variantu jsme zvolili kvůli tomu, že cesta na sever vedla po hřebeni směrem dolů z masivu, kde byla lepší viditelnost.

Na tuto cestu jsme se vydali už jen my. Já,Luděk a Libor.

Vrátili jsme se na západní hřeben, po kterém jsme se vydali na sever proti větru, cestou jsme potkali dva nádherné dlouhé žleby, kde byl skvělý sníh a které se dali krásně lítat.My s Liborem jsme je spíš jen freeridovali, ale luděk ten si nenechal ujít jedinou přiležitost a teměř každý žleb přeletěl.

Když jsme ztratili trochu výšky, dostali jsme se na krásné, lehce se svažující pláně, které byly idealní pro učení,Libor si vyhlídnul jednu z mnoha navějí kde dobře foukalo a nebylo tam žádné nebezpečí a tam si zkoušel první polety.Nachvilku jsme se k němu přidali a po chvilce létání jsme se vydali dál na sever.Opět jsme museli stoupat, ale na vítr z kopce to šlo čím dál hůř nakonec jsme se dostali do míst, kde už to nešlo vůbec, dole se zhoršil vítr a mezi kameny a skálou se už nedalo v tom slabém větru projet.Když jsem to zkusil spadl mi kite a musel jsem ho zbalit a popojít o kousek víš abych ho zase nakop.

Tam jsme naše putování za poznáním spotu ukončili na závěr jsme to ješte zkusili projet úplně vrchem, ale tam nás to taky nepustilo a tak jsme se vrátili na hotel už téměř za tmy a naprosto vyřízení a zároven štastní, že se potvrdila naše teorie, že se dá s kitem putovat i přes vrcholky hor.

Den Osmý

Klasické vstávání bylo dnes víjmečné v tom, že jsme věděli že je pro nás poslední.Vítr je opět slabý, ale to nám nevadí.Zkušenost nás naučila, že kousek výš to bude ideální.

Po snídani vyrážíme na spot za cestou směr větru, je pořád lehce natočen od sopky, a tak to vypadáp že se naše touha vyjet až na vrchol sopky odkládá na příští rok.

Dnešní stoupání je výrazně těžší než to včerejší,vítr je slabší a i směr je trochu horší, ve dvou třetinách dojíždím místního instruktora, který to vzdává a jde hledat jiné místo kudy dojede na vrchol.Já v tom samém místě bojuji o každy výškový metr a nakonec se mi daří doškrábat se až na vrchol.V jednom z vrcholových žlebů se potrkávám Mufem ,Paskalem a Johanem a dávám se do točení. Kluci předvádějí krásné skoky z vrcholu návěje a po půl hodině mám plnou kartu luxusních záběrů.Je to užasné rozloučení.Po včerejším zmapování terénu jedeme na jistotu.Po chvilce jízdy jsme u další luxusní návěje kde zase jezdíme a skáčem o stošest.Dnešní vítr je mnohem slabší, a tak se už po poledni rozdělujeme, někteří jedou na oběd a my ještě chvilku zůstáváme.Na poslední zbytky větru vyjíždím zpět na hřeben, kde téměř v bezvětří balím kita s tím, že si natočím ještě pár panoramatických záběrů.Po chvilce točení na mě z poza skály vykoukne Sébastien, který si taky užívá té nádhery.Někdo se ozve v jeho vysílačce a já podle hlasu poznávám Johana a ptám se ho kde kluci jsou?

Ukazuje prstem na protější stranu kde v polovině svahu Erciyes vidím dva malinké kity, jak se šplhají po strmém svahu směrem vzhůru.Tiše klukum závidím a ještě chvilku si vychunávám ty poslední okamžiky na vrcholcích hor.Když už jsem se chystal dolů zahlédnul Luděka, který udržuje svého kita ve vzduchu a míří ke mě.Bylo mi jasné, že když mu ukážu kde je Johan s Paskalem vydá se hned za nima,a tak se to i stalo.Vydali jsme se společně dolů já jsem jel se zbaleným kitem na zádech a on letěl kousek vedle mě .Za polovinou svahu jsme se rozdělili, já jel nejkratší cestou k hotelu a Luděk už sám směrem k cestě kde končili dráty aby mohl s kitem ve vzduchu přejít na druhou stranu a stoupat směrem vzhůru na sopku.

Vítr byl hodně slabý, a tak jsem na prkně neměl šanci,kluci se vrátili hodně zničení i Luděk, ač v rámci možností stoupal hodně rychle,  ketrému se nepodařilo před západem slunce dostat na náhorní rovinu sopky, kde jezdili kluci.Říkal nám že se neuvěřitelně rychle změnil směr větru, hned jak se sopka dostala do stínu, a že měl co dělat aby přistál v tom prudkém svahu kita.V momentě kdy se dostal do stínu začal vítr foukat rovnou dolů z kopce a zesílíl na cca 8m/s.

Já jsem si po návratu na hotel dal skvělý turecký čaj a užíval si atmosféru pod sopkou.Ten týden tady byl neuvěřitelný a jsem hodně štastný, že se to tak povedlo,jediné co mě mrzí je, že člověk u nás nemá možnost zažít takové ježdění a ted spětně si uvědomuji že náš ostych a respekt z těchto velkých hor nám zbytečně bránil v posunování limitu snowkitingu.

No aspoň se máme na co těšit a příští rok už budem zkušenější a projedem toho ještě mnohem víc.

Turecku Třikrát NAZDAR a už zbývá jen poděkovat sponzorům Ozone,Meatfly,Mystic...

PS:Český Filmik bude brzy ...