• header
DRIVEN
BY
RIDERS
SNK \ Foto a video \ Zobrazení

Španělsko 19-28.10.2010

Španělsko, Tarifa versus Mar Menor, 18. - 28.10.2010

Nazdárek, tak přináším další reportík a to sice ze „Španěl“ .

Trochu jsem se rozepsal, doporučuji tedy číst v čase, kdy nemáte co na práci a snad vám tudíž reportík zkrátí chvíle nudy :o)).

Celá akce se začala nenápadně, smskou od chlapců při mé dovolené na Zakynthosu.
Obsah asi takhle – jede velká banda na Mar Menor a bude to super, jedeš s náma? Musíme koupit letenky dnes !!!
Nu což, jako dostatečně velkej blázen podporován mojí ženou odepisuji – kup mi ji taky!
Sice už nemám tolik dovči, ale spoléhám na vstřícnost šéfa. V duchu jen doufám že to nebude něco podobného jako můj slavný výlet na Kos s Mírou, který skončil katastrofálním jednodenním pojezdem :o((

Samozřejmě, před odjezdem nastala nervozita a totální propadnutí sledování předpovědí pro Mar Menor. Již týden před plánovaným odletem chytám paniku a ani Honza na tom není lépe. Na windguru jen samé bílé pole a vítr cca 1-2 m/s, jsem zralej na „Chocholouška“.
Plány tedy nabírají obří zvraty - od sabotáže akce až po sebevraždu.
Při pohledu na předpověď pro Tarifu je ale rozhodnuto, měníme destinaci a žádáme o zrušení pobytu na Mar Menoru. Bohužel, zamítnuto, ale povoleno zkrácení – nu alespoň něco!
Honza s kolegou zamlouvají auto v půjčovně na letišti v Alicante, nakonec je dokonce levnější než na Mar Menor (13 + 4 Eura za pojištění/den), na internetu nachází několik možností ubytování a docházíme k tomuto rozhodnutí - po příletu do Alicante přesun v noci 650 km na Tarifu, 5 dní pobejt a poté přesun na Mar Menor.
Tak tedy balíme!!! Já Zephyr 17 + Edge RX 11 + Underground FLX 138/ 43 + dlouhej a krátkej neoprén a novej trapéz Mystic Warior 3 LEN 10 na test. Honza C4 15 + 10 , Crissis 134, neoprény, trapéz. Petr trochu starší „poděděnou“ výbavu na učení, Helix 12, stařičký Mushow board 126cm, neoprény a trapéz. Při vhodném rozdělení do travel bagu + něco na palubu se to snad obejde bez příplatku.

Den první - pondělí 18.10. :
Odlet letadla od Ryanairu je plánován z Meninngenu (asi 100 km za Mnichovem) v cca 20:30. To znamená celá výprava sabotérů (Honza, Evča , Petr) odjíždí beze mne z Prahy, já nastupuji na D5 u Boru díky pomoci Kamila a v cca 18 hod. jsme na letišti. Odbavení kupodivu bez problémů (máme poctivě nabaleno povolených 15 kg) a ani nejsou žádné dotazy, co je v zavazadlech (chlapci, kteří odlétali den před z Bratislavy hlásili trochu prudění kvůli výbavě). Přilétáme do Alicante cca o půlnoci.

Den druhý – úterý 19.10. :
Kolem 00:30 fasujeme klíče od zamluveného vozidla u Go cars a spokojeně odcházíme k Berlingu, které splňuje naše nároky na prostor, ale ejhle, když obcházíme stav a já pohlédnu na pravou přední gumu, ze které lezou dráty, tak nám tuhne úsměv! Takže zpět a výměna za menší, ale skoro nový vůz Citroen Nemo (no, vypadá to fakt jako malá ponorka). Naštěstí s trochou šikovnosti se vše vešlo (asi na potřetí :o)), a tak vyrážíme směr Tarifa.
Nemo je trochu línější, ale dá se to a tak cesta po pěkných dálnicích docela utíká, ovšem trochu nás překvapuje přejezd přes pohoří (cca 1400 m n.m.), kudy vede dálnice a zde padá teplota k 0 °C !!!!!
Únava si bere daň, je potřeba si odpočinout a tak dochází na zastavení v teplejší zóně + 4 stupně :o)), usínáme na cca 3 hodinky v poloze sedících. Probouzí nás kosa, jdu obíhat parkoviště pro zahřátí a pokračujeme dál (fuj tajbl).
Dopoledne sjíždíme ke Gibraltaru a poté dorážíme k Tarifě a na teploměru, zaplať pán bůh, stoupá teplota na příjemných cca 23 °C.
Parkujeme a jdeme šéfovat bydlení (bohužel, se nám do odletu nepovedlo zaplatit zálohu, tak máme trochu vítr), jako první na ulici potkáváme dva Čechy, kteří už jsou tu jako doma. Dáváme se do řeči a ti nám radí: „Přeci nebudete platit!! To chce spacák a ulehnout na místo, kam nejezdí policajti.“ :o))
No, při pohledu na jejich výraz a čistotu to chápu, ale to pro nás asi nebude, přeci jenom sprcha a postel po pojezdu bodne, i když do jisté míry jim závidíme tu volnost a pohodu, co z nich jde.
Nakonec po heroickém výkonu naší posádky (hlavně Evči) se daří pouze se španělsky mluvícím majitelem bytu dohodnout sraz a odjezd na ubytko za cca 1h. Během volného času valíme oči na přibližně 15 „kajtovýh shopů“ na hlavní třídě a hlavně dochází k odstranění sádry z Honzovo zlomeného zápěstí s konstatováním, že vzhledem k přicházejícímu větru, co začíná svištět v palmách, došlo k dřívějšímu okamžitému uzdravení o cca 3 týdny dřív !!! :o)) - jo, to je odhodlání a nasazení.
Příjemné překvapení nastává při prohlídce ubytka: byt 3+1, kompletní výbava, výhled na moře a posezónní sleva, takže 40 Euro na den + závěrečný úklid 30 Eur, paráááda !!!
Vybalujeme a valíme na pláž. Ta se táhne už od ubytka asi 15 km severním směrem, ale vítr jde z hor a je potřeba popojet kousek za město, aby nebyl vítr tak rozbitej přes baráky. Pláž je luxusní, písčitá, široká bez nepořádku. Vítr je slabší a jde lehce od břehu, takže vlny jsou malé pozvolné, skoro „flat“. Beru Z17 a Honza C4 15 a smáčíme nohy v docela chladné vodě „Atlantiku“ (nu, krátkej neoprén jsem mohl nechat v klidu doma).
Vítr je poryvovej, přeci jen nemá možnost se srovnat po vodě, ale to nám až tak moc nevadí.
Pojezd cca 2-3 hoďky, Petr se morduje jako každej začátečník u břehu a Evča fotí. Bohužel, všechny pojezdy jsou odpoledne a tak jde slunce do objektivu, což je fakt blbě pro focení.
Slunce a voda smazává utrpení z cesty a první poskoky již navozují „rohlík“ v obličeji.
Příjemně znaveni odjíždíme na byt a po dlabanci pádíme po krámcích, to jsme ještě prostě neviděli.
Asi v pátém krámku (Dragonkiteschool Tarifa) další překvápko, při debatě u cajků najednou z poza pultu zazní: „Jééé, vy jste Češi??“ Nu jasan, za pultem dívčina z Moravy a praví, co vy tu ?? No, za větrem přeci!!
Rozvíjí se debata co a jak, co předpovědi a dostáváme odpověď: „Na co předpovědi, my máme okno, tady fouká furt, jen když se otáčí vítr z „levante„ (z hor a moře) na „poliente“ (z Atlantiku ) se to na cca den zastaví.“ No, to je povzbuzující, akorát že jsme sem přijeli v čase „levante“, kdy je vítr převážně poryvovej a od břehu (no, ale z Čech jsme zvyklí na leccos).
Doráží i majitelky sestra, takže čeština se line krámem a hlavní, co je nám kladeno na paměť, je, že až sem zase pojedeme, tak musíme dovézt krémžskou hořčici!! To tady neznají a po těch letech, co už tu žijou, tak jim tato kvalitní surovina asi chybí :o).
Trošku je šokujeme tím, když při odpovědi jaké máme draky, odpovídám „sedmnáctku přeci“, děvčata tak trochu padají do kolen smíchy a že prej do vody nelezou, když to nefouká alespoň na sedmu :o)). No jo, ale my si nemůžeme vybírat a máme málo času, takže „vzducholoď“ je na místě, jak se potvrzuje hned další den.

Den třetí – středa 20.10. :
Ráno vstáváme s nadějí na další pojezd, ale při pohledu z okna se to zatím moc nezdá. Vyrážíme na prohlídku starého města, prolézáme úzké uličky a míříme k přístavu, odkud odjíždí trajekt do Maroka a máme trochu cukání se tam zajet podívat, ale cena kolem 40 Eur nám přijde za cca 15 km vzdálenou cestu do Afriky trochu moc a ještě k tomu pasová prohlídka + 2x celnice. Nu, nakonec i tak ji vidíme zřetelně :o)).
K polednímu již na moři u přístavu vidíme, že se začíná rozfoukávat, pádíme domů, nakládáme a hurá na pláž.
Popojíždíme o kousek dál než včera a při příchodu na pláž je jasné, že je opět čas na velké prádlo.
Foukáme „vzducholodě“ a hups do vody.
Vítr dnes stabilnější a o trochu silnější, takže i Zefoše trochu povoluji na trimech, voda vcelku hladká, slunce a tak, co víc si přát. Je opravdu vidět, že zkušené borce tohle nebere, jelikož pláž je poloprázdná ( kdyby tak věděli, o co přicházej !! :o))
Pojezd fakt luxus až do večera, dokonce dělám i pokusy o unhook !!, samozřejmě ustojím jen málo a za chvilku mám vytahané ruce jako opice. Při západu slunce to trochu polevuje a tak balíme. Na pláži při odlivu vidím takovou divnou polokouli, jdu to prozkoumat a ona to medúza jako krá..., průměr tak tři čtvrtě metru (v Atlantiku holt je všechno velký). Tohle trefit na vodě, tak to bude pořádná rána!
Krásně unaveni odjíždíme na byt, děláme oblíbenej salát a po několika lahvích lehkého vína padáme na znak jako špalci.

Den čtvrtý – čtvrtek 21.10. :
Ráno již trochu rozlámáni vstáváme o něco později a vyrážíme rovnou na pojezd. Již při pohledu z okna bytu bylo jasné že se něco děje. Na vodě je vidět řádně „načepicováno“ a palmy se nějak divně ohejbaj k zemi, ááá to asi začíná „koridááá“. Jedeme do zátoky, která je přece jen trochu bezpečnější, vzhledem k tomu, že při směru větru od břehu vás to při potížích přifouká na druhou stranu a neodplujete nestřeženě do Améériky.
Obhlížíme stanoviště, samé sedmy a jen pořádní kousci nafukujou devítky - no, to bude nářez!! Vytahuji 11 Edge a Honza C4 10. Edge je přeci jenom otevřenej drak s mega výkonem, a tak mam trochu obavy, ale po loňských zkušenostech s 13m2 , vím, že depower je taky mega. Lezu do vody tedy v tuhle chvíli v porovnání s ostatníma zase se vzducholodí – to je úděl :o)).
Poryvy jsou ukrutnýýý, chvílemi mě to tahá z vody a chvílemi člověk mává, s depower makám nepřetržitě a nestíhám. Po pár „šlácích“ mě to přestává bavit a jdu z vody. Honza to taky zkouší (C4 má přeci jenom menší výkon ), ale taky tam dlouho nevydrží. Poryváč je danej hlavně tím, že na tuto část pláže to fouká přes výběžek skály a tak se to tam prostě a jednoduše točí. Balíme, chvilku zevlujem a odjíždíme směr vesnička Bolonia. Tam se nachází velice pěkná pláž ukončená opět písečnou dunou.
Vítr je o nějakej metřík slabší, pláž skoro prázdná, tak jdem na to. Jezdíme cca 1,5 hodiny, rozhodně za lepších podmínek než na předchozím místě.
Při západu slunce vyrážíme obhlídnout písečnou dunu a připadáme si jak na poušti. Síla písku poháněného pravidelným větrem se zakusuje čím dál víc do krásného borového lesa. Trošku zablbneme jako děti na písku, na zpáteční cestě pozorujeme rybáře s házecími sítěmi a tradá do Tarify.
Večer opět staré město, zastávka v Dragonu, kde opět rozesmíváme děvčata konstatováním, že když všichni tahaj sedmy, tak my 11+10 :o)).
Večer ochutnávka místních specialit v hospůdce a asi díky naší skvělé španělštině se nedostává večeře pro mne, nu, holt se potom nadlábnu pršutem a to tu mají fakt skvělééé. Poté ještě zastávka na pivko v místním baru „Tomatito“, česká obsluha ale bar je trošku „punk“, na zdi můžete napsat co chcete:o)).

Den pátý – pátek 22.10. :
Ihned po probuzení a pohledu z okna nás těší opět „načepicovaná“ voda. Tělo už je polámané, ale to nás nezastaví. Po snídošce krátkej špacír na pevnost, ke které se jde po náspu (takovej malej polostrov), po pravé straně oceán a po levé ruce Středozemní moře, přesná dělící čára :o)). Jedem se podívat na pláž v Bolonii, ale tam dnes absolutně nestabilní vítr, tak pokračujeme dál směr Atlanterra – Barbate. Nádherná dlouhá pláž s mělčinou bude ale jezditelná jen na směr větru z Atlantiku, jelikož je schovaná za pohořím.
Vracíme se na místo, kde jsme jezdili druhý den se vzducholoděma a to je dobrá volba. Vítr má šanci se tu rozběhnout po předpolí a tak není tak poryvovej, jen u břehu je trochu slabší. Dál do vody se dělají vcelku luxusní vlny, co se dají pěkně říznout nebo skočit. Dnes asi nejluxusnější pojezd. Výkonu pro polety spousta, polojasno, prostě ideál. Trochu problém už je s tělem, kterému po cca 3 hoďkách dochází síly :o(( . Příjemně unaveni se vracíme na byt.
Zprávy z Mar Menoru se nesou v duchu - za celých pět dní půl hoďky pojezdu!!! No nazdar, to nás čekají pěkný věci !!



Den šestý – sobota 23.10. :
Dnes, bohužel, i na nás přichází nowind a to kvůli změně směru větru, který se bude otáčet z „levante“ na „poliente“. Nu, tělo stejně potřebuje oddych, dáváme tedy výlet na opěvovaný Gibraltar, Evčou přejmenovaný na „giblatlal“ :o).
Vzdálenost cca 45 km od Tarify, takže pohoda. Parkujeme kousek od celnice a první překvapení je po přechodu „čáry“, asi po pěti stech metrech závora, policajti a před námi pojíždí na start Airbus.
No, je to tak, přes dráhu letiště se chodí a jezdí do centra (nevím, jak by to takhle fungovalo na Ruzyni?).
Dorážíme na náměstíčko, bereme v „Íčku“ mapu a couráme se tím údajným cenovým rájem.
Jenže skutek utek, levnější jsou možná cigára a chlast, ale zbytek je na tom spíš obráceně a to ještě platit v librách. Jdeme směrem k lanovce na místní horu osídlenou (jako asi jediné místo v Evropě) volně žijícími opicemi. Vyjíždíme na horu a vyjma obrovského výhledu nás vítá početná tlupa makaků. Po chvilce jsme svědky asi běžné situace, kdy hladový turista vyndavá sušenky a opice okamžitě zahajuje útok na pochoutku (německého turistu málem klepla pepka).
Zpět scházíme po nekonečných schodech, poté zpět do „ Španěl“a do Tarify.
Večer trochu balíme a připravujeme se na přejezd za zbytkem výpravy na Mar Menor. Hodně nás to štve, protože zejtra má nastoupit vítr z Atlantiku, má se rozjet vlnové pole, s možností nalití obří laguny:o(.

Den šestý – neděle 24.10. :
Vstávat, nakládat a odjezd směr Mar Menor. Při odjezdu zamačkáváme slzu. Po cca 6ti hodinách se blížíme k Mar Menor a dostáváme SMS od Máry, že jsou někde na 85 km silnice 332, takže napřed zajíždíme k laguně u Los Najeros, tam už vidíme pár draků ve vzduchu, ale jen tak poletovat. Vzhledem k tomu, že tu chlapcům za 5 dní nefouklo, tak nám to nezačíná špatně. Odjíždíme s tím, že najdeme něco trochu dál, aby měli Evča s Petrem klid na učení a možná i najít druhou partu, ale po cca 1h bloudění a roztržce z nervozity (vítr už zesílil a západ slunce nedaleko) se vracíme zpět do Los Najeros. Nakonec se z toho vyklubává velmi pěkná hoďka a půl pojezdu skoro do tmy a i na učení je dost prostoru, jen kameny na dně trochu řežou žáky do nohou. Já se zefošem chrochtam blahem, vítr stabilní a síla tak akorát na půl zataženej depower. Spokojeni balíme a rozjíždíme pátrací akci , kde že to vlastně bydlíme. Měli jsme pořád představu že je to u laguny Mar Menor, ale nakonec se dozvídáme, že ubytování je cca 25 km od místa, kde stojíme.
Kolem půl deváté přijíždíme na ubytko do městečka Torrevieja.
Apartmány jsou ve velkém výletním komplexu. Platíme 90 Euro na noc (běžná cena je 80 Euro, ale my máme přirážku 10 Euro za stornování předchozích nocí). Apartmán je určen pro 4 lidi, dvě oddělené ložnice, velkej balkon na sušení a večerní párty, před domem bazén a zahrada. Apartmány jsou luxusně vybavené včetně klima, bohužel, v našem chybí myčka a mikrovlnka (asi trest za sabotáž :o)). Jdem navštívit zbytek - moravskou a západočeskou část výpravy, ale chlapci jsou po kajtovačce unaveni a chrupkaj (jooo, nejsou zvyklý po tom čase zevlování).
Nu, jdem taky na kutě.

Den sedmý – pondělí 25.10. :
Ráno se připojujeme ke zbytku výpravy a jedem se podívat na opěvovaný spot „u mrtvého kormorána“ na La Manga. Trochu mě zaráží vzdálenost od ubytka , která je 80km, a to mi přijde na každodenní přejezd dost daleko. Spot se nachází přímo na konci kosy La Manga, kde při ideálním směru vane vítr z moře přes nízké vřesoviště, mělčiny a lagunky přímo do Mar Menoru a tudíž se má jednat o „ultra flat“. Jenže my to asi nepoznáme, prostě totál nowind ! Zevlujem, jedem do restauračky na občerstvení, později se vracíme ve zmenšeném počtu zpět kdyby snad náhodou fouklo, no nefouklo. Z nudy se Jéňa s Rubim (přejmenován na Ramon :o)) sešvihají jen tak, hadicí, co se jim na břehu vloudila do ruky :o)).
Na zpáteční cestě se stavujeme na druhé návětrné straně La Mangy, kde se vlivem vlnění moře dělají solidní vlny a místňáci si to zde užívají se serfy. Po návratu na apartmány se na balkoně moravské sekce rozjíždí velká párty, ve které opět exceluje bavič Jéňa. Těžko popisovat někomu, kdo nezná jeho osobitý humor !!
Notně znaveni, hurá do pelechu.

Den osmý – úterý 26.10. :
Z pelechu vylézáme docela pozdě a po snídošce odjíždíme směr Los Najeros, na vodě totál zrcadlo, takže poleháváme a opalujeme se. Mára píše, že jdou na vlny a tak absolvujeme opět přejezd na La Manga. Bloumáme po pláži, ale chlapce nemůžeme najít. Po špacíru naléham, ať zajedeme pozevlovat ke „ kormoránovi“, co kdyby náhodou!? A ono jo , cca kolem 16 hodiny začíná lehký vánek, který postupně zesiluje, a já už z nedočkavosti foukam zefoše, abych ten vítr vyprovokoval. Do 20 minut jsem na vodě. Vítr nejde z moře, ale po břehu La Manga, takže „flat“ je jen při zajetí za „kosu“ přímo do malé lagunky, přes kterou bohužel vede vysoké vedení, tak se nedá zajet moc hluboko. I tak si to se zefošem užívam a zalehávam ho, jak to jenom jde, až brousim zádama a helmou o vodu. Na skoky mi tam přijde trochu moc mělko (cca 20 cm), takže vždy poodjíždim dál od břehu, kde už se ale dělají mírné vlny. Honza už vytáhl C4 15, dává pojezd a později opět nastupuje Petr s Evčou na učení a první ujeté metry končící z počátku nevyhnutelnou šipkou. Nakonec se z beznadějně vyhlížejícího dne vyklubávají min. 2h slušného pojezdu, ale jen za předpokladu, že je člověk majitel již tolik zmiňovaných „ vzducholodí“ 15m2+.
Příjemně ukojeni pojezdem se vracíme na apartmán a chlapci se chlubí, že taky trochu pojezdili, ale, bohužel,zůstali na začátku La Mangy a vítr tam byl asi o něco slabší a ve spojením s maximálně 13m2 drakem to znamenalo prý jen slabší pojezd s občasným pěším stoupáním proti větru.
Večer opět kalbička.

Den devátý – středa 27.10. :
Vstáváme k polednímu a venku opět totál nowind. Nám už je to stejně jedno. Dnes balení a příprava na odlet. Výhodou je velká zahrada s bazénem, u kterého jsou sprchy, a tak dokonale odsolujem draky a kompletní výbavu, která na sluníčku krásně schne, volný čas věnujeme „chytání bronzu“. Odpoledne balíme travel bagy, večer ještě pokec s chlapci, co odlétají o den později, lehký odpočinek a v noci přesun na letiště.

Den desátý – čtvrtek 27.10. :
Odlet z Alicante kolem 6 hodiny. Odbavení vcelku v pohodě. Později jsme se dozvěděli, že hoši, co odlétali o den později, si připlatili ještě 50 Euro za bagy i přes silné protesty a údajně se jim povedlo pozdržet odlet :o)). My přilétáme do Meminngenu kolem 9 hodiny totálně naplněným letadlem tak, že i příruční zavazadla máme mezi nohama na zemi. Katastrofa pro dlouhé postavy je rozložení sedaček v letadlech od Ryanairu, přišlo mi, že je to tak na postavu max. 170cm, já měl při 196 cm málem nohy za krkem :o)). Platíme 40 Euro za parkoviště a v cca 14 hodin jsem v Mariánkách, ostatní pokračují směr Praha.

Závěrem :
Akce pro naši sekci dopadla zhruba na 50-60%.
Tarifa nás nadchla a s 80ti procenty větru byla velice úspěšná. Pláže jsou na Tarifě obrovské, ale podle slov místních je tam v sezoně drak na draku a až 40 kite škol. Ubytování se tam dá mimo sezonu sehnat za hodně vtipné peníze, jídlo a běžné spotřební věci tam koupíte v marketech za normální sazbu srovnatelnou s ČR. Samozřejmě v našem případě zde byla cesta z Alicante, ale to se dá změnit zakoupením letu na bližší letiště. Prostě na Tarifu bychom se rádi vrátili a pojezdili i na obrácený směr větru z Atlantiku, který údajně změní podmínky na stabilní vítr a dlouhé táhlé vlny.

Mar Menor je dle mého názoru více zaměřen na turistiku a lázeňství, takže i ceny ubytování jsou zde vyšší i když s větším luxusem (nevím, jestli je to ale pro kitera nutné). Nevýhoda byla v dlouhých přejezdech na pěkné spoty, přímo v místě ubytování jsou strmé skály k malým plážím. Statistika větru zde taky není moc slavná a člověk musí asi hodně spoléhat na štěstí, což je v letošní sezoně dost ošidné. Jídlo atd. opět srovnatelné jako u nás. Vhodná lokalita třeba i pro rodiny s dětmi a to i díky trochu teplejší vodě.

Výbava vcelku vhodně zvolená, jen na Tarifu to ještě chtělo draka kolem 7-8m2. Po téhle sezoně necham asi „zefoše pozlatit“, protože bych jinak u vody hodně nastál než pojezdil :o)).

Doufám, že Vás tento report zaujal, případně vám pomohl při výběru lokality a že si třeba přečtete i jiné reporty, které budou doufám následovat.

Aloha a větru zdar
Pája
Vložil: pája, 01.11.2010
Zpět na přehled

Switch (www)
03.11.2010, 13:19:37

Pekne jsi to Pajo napsal. Kos i Mar Menor srovnat se zemi:) Proste to tentokrat nevyslo, ale veset se urcite nebudem a na jare si to dle predpovedi dame urcite znovu, bo je to supr misto na pojezd. Jinak bezne ceny ubytka v nami obyvanych apartmanech najdes ZDE.  My vsichni, vcetne vas, jsme  meli vyjednanu cenu lepsi, ale koho to zajima....Tak treba jeste na MKB. ALOHA a VETRU ZDAR!:))

Odpovědět
pája
04.11.2010, 07:37:42

Díkec, tož uvidíme, teď snad už počkáme jestli nám nakydá. Odložíme neopreny a hurá na snow :o))

Odpovědět
Camel
02.11.2010, 10:41:41

Moc pěkně Pájo, dostali mě ty opice :-D... Jináč spot vypadá dost super, překvapilo mě dost málo lidí na moři a skoro žádný vlny.

Odpovědět
pája
02.11.2010, 11:38:34

Jj, teď po sezoně je tam volno a při tohle směru větru pře břeh se vlny nedělaj. Situace se mění při větru z atlantiku.

Aloha

Odpovědět
Milano
02.11.2010, 08:19:50

Hezky Pajo, fakt parada ta Tarifa vypada uplne bombove.

Odpovědět
Míra
01.11.2010, 19:18:15

Super reportík ... proč neděláš dopisovatele The Kiteboarder magazínu :-)))))  Takže na jaře jedeme na Tarifu?  Honza taky dobrý že to zvládl s ortézou a bez dalšího letošního zranění. A chválím i Evču za hezký fotky  ..... paráda

Odpovědět
pája (profil)
02.11.2010, 07:13:14

Joo, dopisovatel, víš jak dlouho mi to trvá naťukat jednim prstem ?? :o))

Tarifa je jasná věc !!

Odpovědět
Komentáře
Fórum
Bazar - nové

Kontakt | Zpracování osobních údajů | FAQ | Návod na vložení článku

mystic kiteboardingmystic kiteboarding facebookozonekites czech facebook pageozonekites international facebook pagemystic kiteboardingmystic kiteboarding facebookozonekites czech facebook pageozonekites international facebook page

design & code puradesign.cz