Seč aneb Hard-Core Bum-Bác Session

Seč aneb Hard-Core Bum-Bác Session JJV  0 - (Y)11 m/s až (Y)12 m/s

Několik let jsem plánoval kajtovej výlet na naši milovanou Sečskou přehradu. Strávili jsme tu s bráchou a rodičema dětství a mládí. Jezdili jsme sem 15 let a od té doby jsme tu spolu s bráchou nebyli (pak už vždy jen každý sám). Tedy spolu jsme tu nebyli rovných 20 let…V dobách dávných jsme tu  jezdili na plachetnicích (Pirát a Fireball) a na windsurfingu, s kajtama jsme tu ještě nebyli vůbec nikdy.

Protože na středu byl téměř všude namalovanej JJV (takže i na Seči ), rozhodli jsme se, že den „D“ po 20 letech nastal…

Ráno doma při nakládání cajků  jsou mraky na hlavě, total zadekováno  8/8 a chvílema prší. Ale na odpoledne to je na Seči namalovaný sice s mrakama, ale bez deště, a tak bez spěchu vyrážíme za krásama Železnejch hor. Z domova to máme 130 km, což je nic oproti našim „standardním“ spotům.  Mezi Kolínem a Čáslaví jsou již mraky vysoko, sem tam vykukuje puchejř a je překvapivých 18,5 ! C oproti nahlášeným 14 C max. Do toho volá náš kámoš Románek - kterej je na cestě z MKB - s myšlenkou, že to z D1 „vohne  nahoru“ na Seč za náma.

Sjíždíme se přesně ve stejnej čas na spotu. Při vysednutí z auta se s bráchou neubráníme hlasitýmu WAUUU !!! Emoce fungovaly: překrásný prostředí, který důvěrně známe z mládí (znáte ty nostalgický stavy postarších pánů ne ?! J ) a vítr šlape v ideálním směru a v tu chvili (viz dále L )  i v ideální síle 8 ms. I Románek, kterej tu je poprvé v životě charakterizuje spot slovy: luxus hoši!

Foukáme draky.  Já jsem zapomněl elektrickou pumpu a páč trávím dost času na komorách, tak jsem fakt reálně zapomněl, jak se běžná pumpa sestavuje !!! (kam se strká tlakoměr, hadice atd.). Začínám na Edgi19 na 27 metrech a Roman bere novou Cabrinhu12.

Po pár metrech zjišťujeme, že dneska to tu bude dost hardcore: Šířka přehrady v tomto místě je 400 metru a vítr padá na hladinu přes kopec, a tak jezdíme v naprosto DOKONALÝM ROTORU.  Silný turbulence ještě umocněný stromama na břehu (odraz větru) a nestabilita větru: od 0-12 ms činí z pojezdu dobrou posilovnu. E19 si bere brácha a já naskakuju na E13. Je úplně jedno jakýho draka v tu chvíli jezdíme, protože vítr je opravdu nedefinovatelnej JJJ. Bary makaj od dorazu k dorazu a šňůry od rejsovejch trimů (depoweru) máme namotaný na  ruce a během jednoho šlágu klidně 3x přetrimováváme (a to jsou tu šlágy fakt kratičký !).

Nejlepší session byla hned po příjezdu. To vykouknul puchejř a vítr byl celkem silnej a relativně ( J sem opravdu patří smajlik !) stabilní. Románek po téhle session končí, Bělka nám všem vaří výborný kafe (ovšem bez cukru L) a pokračují v cestě „z MKB přes Seč domů“.

My s bráchou zůstáváme a bojujeme s patrně nejporyvovatějším větrem, kterej jsme kdy jezdili (a to si myslim, že fakt „rozmazlený“ nejsme =  že na „českej“ vítr jsme celkem zvyklí…. ).

I přes technickou náročnost si užíváme kajtový odpoledne na krásnym místě, přidává se jedna plachetnice a jeden surfař, jinak přehrada úplně prázdná.

Jedna historka pro dokreslení podmínek: v jednu chvíli brácha (Yenyk12)  jezdí na E19 a já jsem  už na břehu a sleduju ho. Míří k votočce u břehu  (je tak asi 50 metrů od břehu ) a z ničeho nic mu kajt (foukačka !!! ) VE STANDARDNÍ JÍZDNÍ POLOZE TOTÁLNĚ INVERTNE  (megaprda větru z druhý strany) a narazí náběžnou hranou do vody se zvukem, kterej znám jen z trénigu frýstajlovejch borců. Jen zařval kuuu…waaaa. Ale hned potom se ve vodě začal smát a kroutit hlavou, protože to bylo fakt neuvěřitelný…tahle situace nastala během dne několikrát a v případě, že drak dopadne až na hladinu, je to relativně v pohodě. Horší situace nastává, kdy se drak během pádu na prověšených šňůrách znovu v power zoně „otevře“ a jde to okamžitě „do plnejch“.  Všechny obecný řeči o tom, že - krizovým situacích se má spíše předcházet, než je pak řešit – berou rychle za své a v případě že se něco takového stane blízko kamenitého břehu se zaparkovanejma pramicema – je to v podstatě na okamžitý odstřel draka…19tka v plnym poweru nízko v power zone ve větru přes 10 ms žadná sranda..

Ještě stojí za zmínku, že v těchto podmínkách se samozřejmě i startuje a přistává (pláž je krátká a tak rider musí stát při stratu a přistání ve vodě) a tak vám na břehu někdy kajt padá na hlavu (odraz větru od stromů ) a po 10 metrech ve vodě vás  zas vyrve (nechtěně ) z vody. Na břehu jsou kameny a tyče,  ke kterým jsou uvázaný rybářský pramičky, takže jsme si řikali, že příště by nebylo úplně od věci si vzít přilby! (v takovejhlech  podmínkách to není opravdu žádná „vostuda“ ).

Jezdíme někdy do 17:30 a potom  se vydáváme  na exkurzi po „našich“ srdečních místech okolo přehrady. Doma jsme pak coby-dub.

Pro nás další krásnej den tentokrát s Železitou vodou v nosohrtanu a Hard-Core větrem nad hlavou.

Spot  v bodech:

Plusy:

-          Překrásný prostředí Železnejch hor

-          Poloha uprostřed republiky ( = odevšad blízko J )

-          Parkoviště přímo u spotu

-          V případě problému mělká „zátoka blbců“ down-wind

Mínusy:

-          Silně poryvovej vítr s důvodu větrnýho rotoru za kopcem. Jediný rozumne jezditelný směr JJV. Jěstě jedné charakteristiky jsme si tu všimli a to té, že na hladině fouká třeba 8 ms… chcete si „ulevit“ a tak dáte draka vejš… ale tam fouká 15 ms !... J ….hup hup J

-          Na jednom břehu odraz větru od stromů (startovní strana) na druhém břehu větrný stín za vysokým břehem

-          Překážky na startovišti (v kombinaci s poryváčem opravdu nebezpečný)

-          Vzrostlý smrky až k vodě