Hardangervidda, Norsko

Jezero Storekrækkja (Fagerheim)

Hardangervidda je pro našince dost neuvěřitelná. Náhorní plošina o rozloze 1/10 České republiky, asi 250 km západně od Osla, tvoří jeden obrovský snowkite spot! Rozloha se ale samozřejmě normálně využít nedá. Přímo do oblasti národního parku Hardangervidda se v zimě dá dostat možná jen skútrem. Pro ty, které napadne jet to s kitem, připomínám, že už vzdálenost takových dvou, tří km od civilizace je dobré brát pomalu jako "expedici" a počítat se všemi eventualitami. Z vlastní zkušenosti můžu potvrdit, že nepřipravenost na těhle výletech Hardangervidda tvrdě trestá. Naštěstí kolem Hardangerviddy vede pár udržovaných silnic. Na severu je jednou z nich spojnice z osady Haugastøl do městečka Eidfjord. Zastavit se dá kdekoliv, kde se Vám to líbí a ve sněhu je vyfrézované parkoviště. Spoty na silnici jsou tady: http://www.rallarvegen.com/index.php?m=snowkitingspots&lang=en, nejnavštěvovanější jsou jezera Ørteren a Storekrækkja (u chaty Fagerheim, chaty jsou v zimě zavřené). Každý si v okruhu stanoviště najde, co chce - rovinu jezera, svahy, přirozené odrazové můstky, prohlubně s hromadami navátého sněhu, kaňony, návěje, návětrné svahy, strmé výjezdy a sjezdy. Tohle všechno v rozměrech, které ohromují. Když vyjedete na nějaký kopec, pohledy na nekonečná zasněžená jezera, údolí, vrcholy i celá pohoří (mezi nejnižším a nejvyšším bodem je asi 800-1000m) berou dech. Nevím kolik podobných dostupných míst na světě je, ale dám krk na to, že jich nebude moc.

Pod Hallingskarvetem

Když je silnější vítr, je silnice bohužel zavřená kvůli návějím, v Haugastølu je závora. Pak se dá jezdit na jezeře Ustevatn, které je dostupné např. po běžkařské stopě asi 200m z osady Ustaoset. Stojí za to taky vyjít nad Ustaoset nebo Haugastol, abyste se dostali za elektrické vedení k chatám (asi 300m), a jezdit v trochu kopcovitém terénu u monumentálního pohoří Hallingskarvet. Můžete samozřejmě taky najmout skútr, pokusit se dostat na oblíbené spoty po silnici pěšky (minimálně asi 4km) nebo tam dojet kitem (zkoušeli jsme třetí možnost přes jezero Ustevatn, nepodařilo se, na druhé straně jsou dráty, trochu les a horší vítr).

Jezero Ustevatn

Vítr na Hardangerviddě fouká často prakticky celý rok především díky blízkému moři na západě. Sezóna je kvůli dostatku sněhu, snesitelným teplotám a postačujícímu dennímu světlu asi od ledna do dubna. Předpovědi se zdají docela fungovat, ale jen na krátká období, např. druhý den. Můžou být ale trochu "principiální", ve smyslu "foukat bude nebo nebude, tímhle směrem, vrchol je asi v tuhle hodinu, apod.". To znamená, že vítr může být výrazně slabší/silnější a může kolísat. Zažili jsme, že přes vcelku stabilní předpověď, klesl na hodinu vítr skoro na nulu, aby se "nadechnul" k následnému dvouhodinovému bušáku přes 15m/s. Změny ale nebyly okamžité, daly se vycítit - síla větru se začne měnit, zvětší se oblačnost, v dálce je vidět mlha a sněžení, nebo se vyjasňuje, mírně se mění směr, apod. Je dobré to sledovat nebo se aspoň moc nevzdalovat. Jinak je vítr na planině úplně bez poryvů. V blízkosti osad, v užších údolích a v těsné blízkosti pohoří Hallingskarvet to občas mírně zaškube, ale záleží na směru. Přes docela vysokou pravděpodobnost úžasných podmínek to ale samozřejmě vždycky chce trochu štěstí ...

Ubytovat je nejjednodušší v městečku Geilo, je to centrum s množstvím různých ubytovacích zařízení, obchůdků a dokonce i sjezdovkami. Hlavně pro kitery slouží penzion v Haugastolu. Norsko je země poměrně drahá (jak co, ale např. jídlo stojí v NOK jako u nás v CZK, kurz je ale 3.20 :-).